Letíme zatáčkou a přidáváme plyn: agentní AI svět v polovině roku 2026

Přesně před dvěma lety, 4. června 2024, jsem napsal článek o tom, jak AI rozbije vyhledávání a e-commerce. Tehdy to byla spekulace. Sbíral jsem názory lidí kolem sebe — Honzy Štráfeldy, Petra Jiránka, Martina Matějky — a skládal z nich obrázek, kam to spěje. Nebyla to tedy jen moje hypotéza. Ale dal jsem ji na papír a podepsal se pod ni.

Dnes se na ten článek dívám znovu. Většina toho, co jsme tehdy odhadovali jako „realitu za pár let”, je tady. Některé věci dorazily rychleji, než jsem čekal. Jiné jinak. Pojďme si udělat poctivý scorecard — a hlavně si řekněme, co z toho plyne pro vaši firmu teď a co je reálné, že přijde do dvou let.

Jedna věc předem. Devět z deseti čísel, která dnes o AI kolují, je vymyšlených nebo vytržených z kontextu. Vendoři si je upravují, blogy je opisují, a najednou je z marketingového slibu „fakt”. Tenhle text stojí na ověřených zdrojích a u každého tvrzení říkám, jestli je to živé, teprve slíbené, nebo jen můj odhad. Filtrovat tenhle odpad — slop — je dnes hodnotnější než AI používat. Používá ji každý.

Co jsem říkal v roce 2024 — a co dorazilo

V tom článku jsem predikoval tři věci: AI začne odpovídat přímo ve vyhledávání, takže lidé přestanou klikat na weby. Zero-click vyhledávání poroste. Organická návštěvnost spadne a éra levné návštěvy skončí. Petr Jiránek tam přidal úvahu, která mi tehdy přišla nejodvážnější: „Já svůj dotaz na malíře ani nedám do vyhledávače, ale zeptám se toolu, co mám jako lokální apku, a ještě si to nechám vypsat do tabulky s adresou a kontaktem prodejce.” Aktivní asistentka v ekosystému, ne lepší verze Googlu.

Tady je, jak to vypadá dnes:

Co jsme v 2024 odhadovali	Stav k červnu 2026
AI odpovídá ve vyhledávání, lidé neklikají	✅ Živé. Google AI Mode a AI Overviews běží i v ČR, zero-click je realita
Lidé budou nakupovat přes „tool”, ne přes web	✅ Živé v USA. Nákup dokončíte přímo v konverzaci — ChatGPT (16. 2. 2026), Microsoft Copilot, Amazon Alexa a nově i Google (agentní checkout v AI Mode — Walmart, Target, Shopify)
Organická návštěvnost klesne	✅ Děje se. Vydavatelům v USA výrazně klesl organický search traffic
Vyhledávače budou webům za obsah platit	❌ Nenaplnilo se. Platí jen velcí přes licenční smlouvy, malí ostrouhali

Petrem zamýšlený „tool, co mě vůbec nepošle na web” se jmenuje ChatGPT Instant Checkout a je živý. Ne v Česku, to si řekneme dál — ale princip běží. Cloudflare, kterým protéká velká část webového provozu, hlásí, že agentní traffic do e-shopů roste skokově a poprvé konvertuje líp než lidský. Jejich predikce: provoz generovaný agenty překoná lidský provoz do roku 2027.

Jedno se naopak nenaplnilo — a stojí za to říct to nahlas. V roce 2024 jsem byl skeptik k tomu, že by vyhledávače začaly webům za použitý obsah platit. Zatím to platí: licenční smlouvy uzavírají jen ti největší vydavatelé. Zajímavé je, odkud teď vane jiný vítr. Vzniká otevřený standard mikroplateb x402 — oživuje starý kód „402 Payment Required” a nechává agenty platit za přístup k obsahu rovnou ve stablecoinech, bez člověka v procesu. Cloudflare ho zabudoval do své brány „pay-per-crawl”, Stripe i Visa ho napojily na běžné platby. Reálných transakcí přes něj zatím proběhne minimum, většinou testovacích — je to spíš příslib než byznys. Ukazuje ale směr: za obsah možná nezaplatí vyhledávač, ale agent, který si pro něj přijde.

Nepsal jsem v 2024 o hračkách. Psal jsem o trajektorii — a na té je hezké jen jedno: když se na ni díváte dost dlouho, dá se z ní číst.

Co to znamená pro vaši firmu teď

Když si tu trajektorii rozložím, vidím tři fronty, kde se „druhá strana” mění z člověka na agenta. Žádná z nich není sci-fi. Na všech už dnes něco běží.

Zákazníkem je agent

Nákup v konverzaci je živý. V USA dokončíte objednávku, aniž byste opustili chat — agent přečte data, porovná, a koupí. E-shop přitom zůstává prodejcem a drží si platbu, dopravu i vztah se zákazníkem. Pod tím vším se rodí vrstva standardů: UCP od Googlu, ACP od OpenAI a Stripe, platební AP2 a integrační MCP od Anthropicu. Neperou se o jednoho vítěze, jsou vrstvené a kompatibilní. Pro vás je důležitý důsledek, ne ta písmenka.

Důsledek je tvrdý. Agent nečte váš hezký web. Čte feed. Když ve feedu chybí přesná cena s dopravou, dostupnost nebo recenze, agent doporučí konkurenci, která data má. Čistota feedu se stává tím, čím bylo dřív on-page SEO — základní podmínkou existence. K tomu recenze a uživatelský obsah. Ne jako sociální důkaz na kartě produktu, ale jako palivo, ze kterého si agent skládá rozhodnutí. Produkt bez recenzí je pro agenta tichý a snadno ho přebije i dražší konkurent s bohatším obsahovým stopem.

Hledač je agent, který hlídá 24/7

Vyhledávání se posouvá od „zeptej se → dostaň odpověď” k agentům, kteří na pozadí hlídají změnu v čase. Spustíte agenta na „byt s těmihle parametry” nebo „až klesne cena téhle tenisky” a on skenuje web, sociální sítě i fóra tak dlouho, dokud to nenajde. To vrací do hry čerstvost obsahu — ne kvůli starému crawl-rate, ale protože agent aktivně sleduje, co je nového. Statická stránka, která se měsíce nemění, z monitoringu vypadne.

Mění se i podoba výsledku. Google začíná skládat odpověď z modulárních bloků a mini-aplikací místo deseti modrých odkazů. Cílem přestává být pozice 1–3 a stává se jím dostat se do agentova užšího výběru. Mike King z iPullRank to říká natvrdo: sledování pozic je funkčně mrtvé, protože každý člověk dostane jiný, personalizovaný výsledek. Měření se posouvá od prokliků k podílu na AI odpovědích. Pozor ale, ať z toho nevyvodíte, že se na pozice můžete vykašlat — bez slušného organického umístění vás AI do odpovědi vůbec nevezme. Ranking přestává být cílem a stává se vstupní podmínkou.

Donedávna to byly dvě plochy — AI Overviews jako souhrn nad výsledky a AI Mode jako konverzační režim; v citacích se překrývaly jen ze 14 %. Na I/O 2026 je Google začal slévat do jednoho toku — z AI souhrnu plynule sklouznete do konverzace a tahle AI-first verze je teď globální default na mobilu i desktopu. Modré odkazy nezmizely, jen se schovaly pod AI. Můj odhad: obě plochy splynou v jednu a tou bude AI Mode. U dotazů, co v něm doběhnou, je zero-click kolem 90 % — bez citace přímo v odpovědi tam klasické SEO nedosáhne.

Tenhle posun teď dohánějí i nástroje od Googlu. Search Console spustil 3. června 2026 samostatný report pro generativní AI, který poprvé odděleně ukazuje, jak často se váš web objevil v AI Overviews a AI Mode. GA4 k tomu od května přidal nativní kanál „AI Assistant” a sám rozpozná návštěvy z ChatGPT, Gemini i Claude. Obojí je teprve začátek — Search Console ukazuje zatím jen imprese, ne prokliky ani dotazy, a velká část návštěv z AI dorazí do GA4 bez hlavičky a spadne do „přímé” návštěvnosti. Je to mezistav a bude se rychle měnit. Vsadil bych na to, že chybějící data dorazí — Google si nemůže dovolit nechat inzerenty slepé. Nepodřízne si větev, na které sedí jeho reklama: kdo u něj utrácí, ten dřív nebo později uvidí, odkud mu chodí návštěvy. Směr je daný: v reportech ubývá klasického organiku a přibývá řádek „odkud mě citovala AI”.

Pak je tu obsah samotný. Vyrobit ho umí dnes každý — generativní video a obrázky srazily náklady o řád. Jenže právě proto obsah komoditizuje a hodnota se přesouvá jinam: do faktické přesnosti, tónu značky a kurátorské brány. Potvrzuje to i jeden zlomyslný experiment: když někdo vzal text, který Google sám vygeneroval v AI Mode, a postavil z něj stránky, v organiku nezarankovaly na nic kromě vlastní značky. Vyhledávač odměňuje přidanou informaci, ne přežvýkaný souhrn — čistá generace bez vlastního vkladu nerankuje, hybrid člověka a AI ano. Tohle je přesně bod, kde firmy nejvíc tratí. Nekontrolované výstupy AI jsou to nejdražší, co dnes platí — vymyšlený parametr v popisu produktu nebo halucinovaná „studie” v článku stojí důvěru, kterou budujete roky. K tomu se přidává provenance: neviditelné watermarky a Content Credentials se stávají oborovým standardem a brzy půjde u obsahu na jeden klik ověřit, jestli ho udělala AI. Mít na to vědomou politiku se vyplatí dřív, než vás k tomu donutí regulace.

Jeden konkrétní kanál přitom vyčnívá. YouTube je dnes nejcitovanější doménou v AI Overviews — podle Ahrefs tvoří 5,6 % všech citací a za půl roku přidal kolem 34 %, velká část mimo klasický organický ranking. Není to ale jen o citacích: když Ahrefs proměřil 75 tisíc značek, zmínky na YouTube korelovaly s viditelností v AI vůbec nejsilněji ze všech signálů — počet zpětných odkazů a velikost webu skoro vůbec. Platí to hlavně u Googlu, který YouTube vlastní a jehož AI ho přirozeně favorizuje; jiné modely ho brát tolik nemusí. Jenže Google zůstává dominantní odpovídač, takže je to bezpečná sázka. Honza Štráfelda mi v roce 2024 prorokoval růst videa a podcastů; tady ho máte změřený. Být k nalezení dnes znamená být i tam, kde samotný web nestačí.

Kolega a vývojář je agent

Třetí fronta je provozní a tady mluvím z vlastní praxe, ne z keynote. Osobní agenti začínají běžet 24/7 na pozadí — Google Spark, Claude ovládající prohlížeč, Claude nad lokálními soubory i přímo v Excelu. Delegujete jim rutinu — sběr dat, exporty, reporting — a oni ji dotáhnou, i když zavřete notebook. Lidská role se posouvá k návrhu procesů a ke schvalovacím bodům u věcí, které mají dopad.

Agentní se stávají i samotné reklamní platformy. Meta na konci roku 2025 koupila autonomního agenta Manus a od února 2026 ho má přímo v Ads Manageru. Zatím v něm dělá hlavně analýzu, výzkum publik a reporting — sám kampaně nezakládá ani neřídí rozpočty. Směr je ale čitelný: zadáte cíl a rozpočet, nasazení a optimalizaci postupně přebírá agent. Těžiště práce se tím přesouvá od „kde a co naklikat”, to brzy obstará nástroj, k tomu, co naklikat nejde — co vlastně nabízím, komu a proč. Tedy zpátky ke znalosti zákazníka a ke značce. Čím chytřejší jsou nástroje, tím dražší je mít tyhle základní otázky zodpovězené špatně.

Druhá polovina téhle fronty je, že custom software zlevnil o řád. Práce, která dřív znamenala drahého vývojáře a měsíce čekání, se scvrkla do dnů. Vím to, protože to dělám. Postavil jsem si systém pro řízení strategií desítek firem — tým specializovaných AI agentů, který nezapomíná, co jsme u které firmy rozhodli a proč. Běží lokálně na mém počítači, data jedné firmy nevidí agent pracující pro jinou, nic se netrénuje. K tomu jsem postavil systém na dynamickou cenotvorbu pro konzultanty. Stovky hodin mojí práce, žádný řádek kódu, který bych psal sám. Před rokem by mi to vývojář dělal rok dva.

Tohle není „dělám všechno sám”. Pořád platí, že finální stav dotáhnou specialisté. Ale dostanou ode mě koncept, který má domyšlené souvislosti, co dřív trvaly měsíce. Build vs. buy se posouvá i pro malé firmy — a o tom je jedna z mých sázek dole.

V B2B to platí dvojnásob

Tady je to pro mě osobní — většina firem, se kterými pracuju, je B2B. Právě tam se druhá strana mění nejrychleji. Nákupčí už nechtějí schůzku: Gartner v březnu 2026 napočítal, že 67 % B2B nákupčích preferuje nákup bez obchodníka, a to i u šestimístných zakázek. Mileniálové a Gen Z dnes tvoří přes 70 % nákupčích a chovají se jako u Amazonu — samoobsluha, ne PDF poptávka a tři e-maily.

• Fixní ceník dožívá. Nastupuje dynamická B2B cena, která se skládá podle objemu, historie odběru a stavu skladu. Krajní scénář — agent kupujícího vyjednává s agentem prodejce — je zatím hypotéza, ne provoz. Samoobslužná individuální cena bez čekání na obchodníka už ale realita je.
• MQL je mrtvé — a bylo dlouho. Marketingově kvalifikovaný lead konvertoval do obchodu pod dvě procenta; léta říkám, že počítat stažené e-booky je sebeklam. Dave Gerhardt jde ještě dál: ten formulář před obsahem tě dnes stojí i viditelnost — kupující i AI si tě najdou jen u toho, co nedáš za bránu. Proto „zero-click”: publikuj svá nejlepší data a vědění volně, jako to dělá Ramp se svými spend reporty, které nikdo jiný nemá. AI to dokončí: skóruje podle reálného nákupního záměru — třeba že celá nákupní komise z jedné firmy začne nezávisle číst případovky — ne podle vyplněného formuláře. Lead se navíc obohatí sám: nástroje jako Leady nebo ZoomInfo doplní obrat, pozici i technologie z jednoho e-mailu.
• Atribuce je slepá tam, kde se rozhoduje. Velká část B2B nákupu se odehraje v soukromí — ve Slacku, v DM a v e-mailových vláknech, kde si lidé předávají doporučení mimo dosah analytiky. Chris Walker tomu říká dark social a přisuzuje mu většinu svých tržeb, které mu přitom dashboard ukazuje jako nulu. Nejlevnější protijed znám z praxe: zeptat se rovnou ve formuláři „jak jste se o nás dozvěděli” a číst odpovědi, ne report.
• Smarketing se mění v RevOps. Marketing a obchod splynou do jednoho datového ekosystému a první kontakt obstará AI SDR 24/7 — ozve se do dvou minut tam, kde člověk průměrně hodiny. Rychlost rozhoduje: kdo odpoví první, bere zhruba polovinu obchodů.

Prakticky to znamená dvě věci: propojit CRM, ERP a e-shop, aby si data předávaly v reálném čase, a vyházet z nákupní cesty zbytečné překážky. Pokud u vás nákup vyžaduje tři e-maily a telefonát, agent vašeho zákazníka raději koupí u konkurence s plně automatizovaným procesem. Pozor ale na druhý extrém: Gartner zároveň zjistil, že 69 % nákupčích si AI výstupy chodí ověřit za obchodníkem. Obchod nemizí — posouvá se k tomu, co agent neutáhne: k důvěře a složitému rozhodnutí.

V Česku konkrétně

Většina toho, o čem jsem psal, běží zatím v USA. To je dobrá zpráva, ne špatná — máte čas se připravit, ne usnout. Plný agentní checkout v EU brzdí regulace (třetí stupeň AI Actu nabíhá 2. srpna 2026) i lokální platební infrastruktura. Realisticky jsme od něj 18 až 36 měsíců.

Co ale můžete řešit hned a bez čekání na velké hráče:

• Pusťte AI boty do robots.txt. Spousta webů je ze strachu z trénování blokuje a tím se sama vyřazuje z nákupních doporučení. Nejrychlejší technický krok vůbec. Granularita existuje — když chcete chránit jen část obsahu (ceny, prémiový text), použijte data-nosnippet nebo Google-Extended místo plošné blokace.
• Zvažte llms.txt. Soubor, kterým webu napovíte, co je zač a co má AI přednostně číst — obdoba robots.txt pro jazykové modely. Standard se teprve rodí a není ověřené, že ho modely reálně berou v potaz, takže spíš levná sázka do budoucna než jistota. Sám si ho zkouším.
• Vyčistěte feed. Atributy, varianty, EAN, dostupnost, přesná cena s dopravou. Nejvyšší návratnost pro agentní éru. Heureka už dnes parametry z popisů strojově extrahuje.
• Sbírejte recenze a uživatelský obsah systematicky. Datované, průběžně přibývající. Agent je čte jako rozhodovací signál.
• Zaveďte měření podílu v AI odpovědích. Nově k tomu máte i nativní report v Search Console a kanál „AI Assistant” v GA4, vedle českých nástrojů jako Semly nebo Conviu. Klasické pozice už neříkají celý příběh.
• Hlídejte v logu neexistující URL. AI si občas adresu vymyslí a pošle na ni člověka — Ahrefs napočítal 3,6 % AI provozu na halucinované stránky, nejvíc z ChatGPT. Přesměrování 301 ten provoz zachytí, místo aby skončil na 404.
• Mějte politiku, co označujete jako AI obsah a jak ho kontrolujete, než ho pustíte ven.

Žádný z těch kroků nevyžaduje, abyste byli první na trhu. Vyžaduje, abyste nezůstali poslední.

Než se ale pustíte do všeho najednou: ploch a dotazů je nekonečno a rozpočet ne. Aleyda Solís k tomu nabízí dvě věci. Filtr na priority — u každé AI příležitosti se ptejte, jak relevantní je ten dotaz v nákupní cestě, co udělá s vnímáním značky, co s prodejem a co s náklady na podporu; komerční dotaz s dopadem na byznys má přednost před širokým informačním. K tomu reframe celého oboru — z „děláme SEO” na „postaráme se, aby vás našli tam, kde hledají”, ať je to Google, AI asistent, YouTube nebo fórum. Stará SEO řemesla platí dál, jen na víc plochách.

Moje sázky na další dva roky

Tady přebírám roli, kterou mám rád nejvíc — stratéga, který udělá rozhodnutí, i když nemá jistotu. Je to teď jako rychlá jízda zatáčkou — jede se čím dál rychleji, ne úplně pod kontrolou, cesta se větví a za příští zákrutu není vidět. Kde budeme za rok, vám dnes nikdo nepoví. Jako v 2024 i teď platí, že se nenaplní všechno. Ale tady je několik sázek, pod které se podepíšu, a u každé říkám, jak moc tomu věřím a kdo to vidí podobně. Nejsem zdaleka sám.

Sázka na rok 2028	Jak moc tomu věřím
Plný agentní checkout dorazí do ČR/EU za 18–36 měsíců	pravděpodobné
Agent kupujícího vyjedná cenu s agentem prodejce (B2B)	sázka
Marže se přesune k tomu, kdo vlastní rozhraní („agent rake”)	sázka
Trh se rozdělí na strojový a lidský nákup	pravděpodobné
Konkurenční výhoda se přesune z webu do dat, governance a důvěry	skoro jisté
Klasické pozice nahradí měření podílu v AI odpovědích	už se děje
Malé firmy si začnou stavět vlastní systémy	sázka
Levný neomezený AI výkon skončí, výkon se začne dávkovat	rozjeté

Agentní nákup dorazí do Česka pomaleji, než zní hype. Bratři Collisonovi ze Stripu — tedy lidé, kteří na objemu plateb vydělávají a nemají důvod brzdit — popisují agentní commerce jako pět úrovní a říkají, že jsme teprve na začátku a půjde to po malých krocích, ne zlomem. Bain zjistil, že s nákupem řízeným AI je zatím komfortních jen 17 % lidí. Důvěra poroste pomalu. To je realistická kotva proti panice.

Agent kupujícího vyjedná cenu s agentem prodejce. V B2B sekci jsem to nazval krajním scénářem — tady to dávám jako sázku, ne jistotu. Logika sedí: když obě strany pošlou do transakce agenta, vyjednávání o objemové slevě, splatnosti a dostupnosti je jen výměna strojově čitelných pravidel. Technicky to umožní stejná vrstva standardů, co dnes řeší spotřebitelský nákup (UCP, ACP). Co chybí, není technologie, ale důvěra — kdo agentovi nastaví mandát a limit a kdo nese odpovědnost, když vyjedná špatně. Proto „sázka”: směr ano, masové nasazení do dvou let spíš ne.

Marže se přesune k tomu, kdo drží rozhraní. Dnes platformy lákají e-shopy nízkými poplatky kvůli adopci. Až si zvyknete, přijde nové „mýto” — placené umístění v doporučení. OpenAI se zajímavě vzdala provize z transakcí a vsadila na to, že si udrží publikum. Počítejte s tím, že PNO z agentních kanálů bude jiné než z klasického PPC. Tohle je můj odhad trajektorie, ne potvrzená cenová politika — proto „sázka”.

Trh se rozdělí na strojový a lidský nákup. U komodity — elektronika, drogerie — rozhodne cena, dostupnost a feed, a to celé převezme agent. U hodnoty — prémium, design, emoce — rozhodne značka a důvěra, a tam se člověk od agenta odvrátí. Kara Swisher to říká břitce: AI doporučení „chutná jako Twinkie” a Gen Z prahne po autenticitě. Rand Fishkin razí, že „nenapodobitelný produkt je nový skvělý obsah” — přežije ten, koho AI neumí zkopírovat. Střední firma si musí vybrat, na které straně hraje. Sedět na obou je nejdražší pozice.

Konkurenční výhoda se přesune z webu do dat a důvěry. a16z to pojmenovala v eseji Is Software Losing Its Head? — když agenti obcházejí rozhraní a sahají rovnou na data, mizí výhoda z hezkého webu a zvyku. Nová obranná linie jsou vlastní data, provozní logika a compliance. Benedict Evans přidává druhou půlku téhož: ani samotný model už výhoda není. Koncem roku 2025 dodávalo srovnatelné špičkové modely zhruba šest hráčů (OpenAI, Anthropic, Google, Meta, Mistral, xAI) a žádný z nich nemá prokázaný způsob, jak si technologický náskok udržet — soutěží se o distribuci a data, ne o technologii (esej How Will OpenAI Compete?). Když je model komodita, kterou má každý, výhoda zbývá jen tam, kam agent nedosáhne: ve vašich datech a v důvěře. Přidám k tomu úhel, který mě zaujal: identita agenta. Vzniká potřeba „Know Your Agent” — kryptograficky ověřit, čí agent to vlastně nakupuje a s jakými limity. Důvěra se standardizuje a anonymita končí.

Klasické pozice nahradí podíl v AI odpovědích. Tahle už není sázka, je to popis přítomnosti. Aleyda Solís popisuje, jak se cíl firem posouvá od růstu návštěvnosti k její stabilitě a od pozic k zmínkám a citacím. Přidám provokaci, kterou stojí za to slyšet: Will Scott ukazuje, že viditelnost v AI dnes neurčuje kvalita obsahu, ale licenční smlouvy. Reddit a Wikipedia dominují citacím kvůli dohodám, ne kvůli tomu, že jsou nejlepší. SEO se kus po kuse mění v PR a vyjednávání. Pro férovost — i mezi profíky je skeptik. Lily Ray připomíná, že ChatGPT dnes posílá pod jedno procento referral provozu a že „SEO je mrtvé” prodávají hlavně ti, kdo vám pak nabídnou GEO konzultaci. Ahrefs to čísluje na 0,21 % referral provozu, Google posílá zhruba 190× víc. Pozor ale i opačným směrem: ten malý podíl skutečný vliv podceňuje — velká část AI doporučení projde bez prokliku a vrátí se jako brandové hledání, takže se efekt schová do organiku a přímé návštěvnosti. Měřit AI jen podle referralu je stejná chyba jako ho odepsat. Evoluce, ne revoluce. Beru to vážně — tlak na anti-hype mám rád.

Malé firmy si začnou stavět vlastní systémy. Tady jsem zaujatý, protože to sám dělám — proto „sázka”, ne jistota. a16z píše, že „každý tým se stane softwarovým týmem” a firmy si budou stavět vlastní AI nástroje místo nákupu krabicového SaaS. Tomasz Tunguz odhaduje, že firmy poprvé zaplatí agentům víc než lidem — a zařadí je do personálního rozpočtu, ne do IT. Jenže pozor na dvě brzdy. Addy Osmani popisuje „problém 80 procent”: agent napíše snadno první čtyři pětiny, ale posledních dvacet procent — bezpečnost, škálování, udržitelnost — chce architekta, jinak zdědíte složitost, které nerozumíte. Gary Marcus dodává tvrdou matematiku: dvacetikrokový workflow se spolehlivostí 95 % na každém kroku má jen 36% šanci doběhnout bez chyby.

Levný neomezený výkon skončí — a to změní, jak s AI pracujeme. Duben 2026 byl tichý zlom: GitHub, Anthropic i OpenAI během pár týdnů ukončily éru „all-you-can-eat” a přešly z paušálů na placení podle spotřeby. Jeden token zlevňuje, ale agentní workflow jich spotřebují tolik, že paušál přestal stačit — analytici odhadují, že stejná práce náročného uživatele podraží dvoj- až trojnásobně, u nejtěžších profilů i pětkrát až desetkrát. Kam to podle mě povede: skončí zvyk pustit agenta na nekonečnou smyčku úkolů, protože „je to skoro zadarmo”. Výkon se začne dávkovat jako každý jiný náklad — začne stát zhruba jako člověk ve mzdě, jen zvládne víc. To nutí k rozvaze: co vůbec spustit, kde stačí levnější model a kde se vyplatí dotáhnout věc lokálně, na vlastním hardwaru, kde platím za stroj místo za každý token. Scott Belsky to převádí do praktického pravidla: většinu úkolů — odhaduje kolem 80 % — zvládne výrazně levnější model a jen zlomek potřebuje to nejdražší dělo. Kolem toho vzniká celá vrstva „routerů”, které úkol samy pošlou na nejlevnější model, který ho zvládne. Otázka přestává znít „jak silný model”, a začíná „kolik inteligence dostanu za korunu”. Paradoxně to hraje pro stratéga — hodnota se přesouvá od „pusť na to deset agentů” k „rozmysli, co má smysl pustit”.

Co si z toho odnést

Vrátím se k tomu článku z 2024. Skončil jsem ho seznamem „co dělat teď, abychom byli připravení” — vzdělávat se, pochopit zákazníky, budovat značku, mít čím se odlišit. Dva roky nato bych ten seznam nezměnil. Jen je každý bod o to naléhavější, protože druhá strana přestává být člověk.

Jednu věc jsem si za ty dva roky potvrdil. Brzdou není, co AI umí — to předbíhá realitu o roky. Brzdou je, kolik z toho firma reálně použije. Sundar Pichai tomu říká intelligence overhang: schopnosti modelů leží ladem, protože je drží zpátky roztříštěná data a oprávnění, chybějící dovednost promptovat, nejasné role a hlavně change management ve velké firmě. Nákup licencí to nevyřeší. Přesně tady je moje práce — ne „nasaďte AI”, ale odstraňte těch pár překážek, aby se ta inteligence měla kudy rozlít.

Ironie celé téhle vlny je, že čím víc se práce zautomatizuje, tím cennější je to, co automatizovat nejde. Ethan Mollick to shrnul přesně: konkurenční výhoda přežije tam, kde je hodnotou samotný proces — lidský úsudek, kontext, rozhodnutí mezi mnoha zájmy. Což je shodou okolností přesně to, co dělám já a co AI nenahradí. AI mi zrychlí rešerše a analýzy, jako zrychlila tenhle článek. Rozhodnutí ale zůstává na mně — a na vás.

Nenaplní se všechno z téhle vize, stejně jako se nenaplnilo všechno z té předchozí. Ale směr je čitelný. Kdo si teď připraví čistá data, důvěryhodný obsah a vlastní systémy, ten v agentní éře existuje. Kdo počká, až to bude „hotové”, zjistí, že rozhodovalo, kdo měl data připravená dřív.

Pokud nevíte, kde u sebe začít, pojďme se na to podívat — nebo si přečtěte, jak skládám marketingovou strategii. A jestli vás zajímá ta druhá rovina — jak si marketér staví vlastní AI systém — napsal jsem o tom samostatný příběh.

Tahle úvaha navazuje na článek Svět vyhledávání se změnil (2024) a na 20 let změn v marketingu. O budoucnosti AI a organiku jsem mluvil i v podcastu Socials. Zajímá mě, jak to vidíte vy — napište mi.